Jehličnaté stromy
Jehličnany jsou ve Smetanových sadech zastoupeny pouze několika málo druhy. Naší pozornost si zaslouží pěkně urostlý, statný exemplář severoamerické borovice vejmutovky (Pinus strobus), který roste v blízkosti křižovatky ulic J.Švermy a ulice Havlíčkovy. Vejmutovka je statný, rychle rostoucí strom, který ve své domovině dorůstá až do výšek 50 metrů a dosahuje až 200 cm ve výčetním průměru. To jsou důvody, proč byla tato dřevina mezi prvními severoamerickými dřevinami, které se zkoušely v Evropě lesnicky využít .Nedaleko odtud, v parku na zámku Jezeří a v lesích červenohrádeckého panství, se vejmutovka objevila vůbec poprvé na našem území již koncem 18. století.
Několika staršími jedinci jsou v parku zastoupeny i další severoamerické dřeviny, jedle ojíněná a douglaska tisolistá šedá. Jedle ojíněná ( Abies concolor) má velmi dlouhé jehlice, většinou srpovitě zahnuté a z obou stran shodně šedozeleně zbarvené. Díky své nenáročnosti je tato jedle u nás v městském prostředí pěstována nejčastěji; i v Kadani se s ní setkáme na mnoha místech. K zajímavostem určitě patří, že jedle ojíněná byla na našem území vysazena poprvé v roce 1910, rovněž v parku nedalekého zámku Jezeří.
Douglaska tisolistá( Pseudotsuga menziesii) byla na našem území poprvé vysazena již v roce 1842 a nejen u nás, ale i v mnoha dalších zemích Evropy se stala důležitou hospodářskou dřevinou. Pro lesnické využití se však hodí pouze tzv. zelená douglaska ( Pseudotsuga menziesii var.menziesii). V parcích se většinou setkáme s tzv. šedou douglaskou (Pseudotsuga menziesii var. glauca) . Ta se odlišuje od předchozí zejména modrozelenými až šedozelenými jehlicemi a postavením podpůrných šupin v šiškách – ty jsou zpět ohnuté nebo kolmo odstávající; má také znatelně pomalejší růst.
Dva druhy zeravů rostou ve skupině jehličnanů v severozápadní části parku nedaleko dětského hřiště. Vyšší, pěkně urostlý zerav řasnatý (Thuja plicata) má větévky na spodní straně opatřeny bělavou kresbou, zatímco zerav západní (Thuja occidentalis) má větévky na rubu žlutozelené.
Bezesporu ozdobou Smetanových sadů je několik mladších jedinců cedru atlaského (Cedrus atlantica), jejich modro- až stříbřitě zelené jehličí upoutá naší pozornost již z dálky.Cedry jsou dřeviny příbuzné s modříny, od nichž se liší především neopadavými jehlicemi. Podobně jako u modřínů vyrůstají u nich jehlice ve svazečcích na zkrácených větévkách (tzv. brachyblastech); na prodlužovacích větévkách rostou jednotlivě, střídavě postavené. Na rozdíl od jiných jehličnanů rozkvétají cedry na podzim – cedr atlaský koncem září a v říjnu. Cedr atlaský patří v mládí k rychle rostoucím dřevinám. Všem cedrům je společná menší odolnost vůči našim zimním podmínkám. Nejchoulostivějším druhem je u nás cedr himalájský, jehož výsadba se v Kadani vůbec neosvědčila.
Listnaté stromy
Kostru parku tvoří urostlé exempláře severoamerického dubu červeného (Quercus rubra) a tří kultivarů buku lesního (Fagus sylvatica)• cv. Pendula (1836) – kultivar je v parku zastoupen pěti stromy s převislým tvarem koruny • cv. Atropunicea – ve Smetanových sadech můžeme spatřit pět jedinců se zelenavě červenými listy • cv. Asplenifolia (1804) – kultivar s úzkými, hluboce laločnatými až nitkovitě rozeklanými listy; v parku rostou dva stromy I další naše domácí druhy dřevin dub letní, jasan ztepilý, javor mléč, habr obecný a topol bílý jsou zastoupeny svými kultivary:
Dub letní (Quercus robur)
• cv. Pectinata (1864) – jediný exemplář s hřebenovitě stříhanými listy je zároveň nejcennější dřevinou ve Smetanových sadech
•cv. Fastigiata – v dospělosti dřevina se široce sloupovitou korunou; v parku roste několik jedinců různého stáří – nejhezčí jsou dva stromy podél ulice Pionýrů
Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
• cv. Pendula ( 1725 ) – kultivar s převislou korunou; v parku můžeme spatřit dva stromy
• cv. Jaspidea (1802) – tento kultivar má nápadně žluté letorosty a jeho zelené listy ke konci léta žloutnou a v časném podzimu se krásně zlatožlutě vybarvují; dva exempláře rostou v blízkosti Jungmannovy ulice
Javor mléč (Acer platanoides)
• cv. Schwedleri (1869) – jeho listy jsou v době rašení červené; později jsou tmavě zelené, přičemž řapíky a listové žilky zůstávají červené
• cv. Crimson King – v parku roste jeden mladší jedinec; listy tohoto kultivaru zůstávají po celé vegetační období černo červené a matně lesklé
Habr obecný (Carpinus betulus)
• cv. Horizontalis – v parku nalezneme dva exempláře s krátkým kmenem a široce rozkladitou korunou
Topol bílý (Populus alba)
• cv. Pendula – strom s převislým tvarem koruny
• cv. Pyramidalis (1841) – dnes již bohužel dožívající jedinec s pyramidálním tvarem koruny
Naší pozornost si zaslouží i několik menších stromků dřínu obecného (Cornus mas), které jsou ke konci léta každoročně obsypány velkých množstvím plodů – dřínek; na podzim jsou nápadné krásným červeným zbarvením svých listů. Ve Smetanových sadech nalezneme i poměrně velké množství introdukovaných listnatých dřevin, např. dub velkokvětý, střemchu pozdní, lípa plstnatou, okrasný kultivar jasanu pensylvánského, dub červený, lísku tureckou, javor stříbrný, jírovec maďal a jírovec pleťový; tento sortiment doplňují mladší jedinci platanu španělského, jerlínu japonského a katalpy trubačovité. Výčet introdukovaných dřevin doplňuje nahosemenný jinan dvoulaločný.
Dub velkokvětý (Quercus macranthera) je druhem snadno poznatelným pro svůj typický habitus – jeho kmen se dělí velmi nízko nad zemí. K dalším rozlišovacím znakům patří silné, hustě žlutošedé ochmýřené letorosty a poměrně velké obvejčité listy, které jsou na rubu šedozeleně plstnaté. Přirozeně je tento druh rozšířen na Kavkaze, v Arménii a severním Íránu. Na Kadaňsku roste dub velkokvětý poměrně často – statný exemplář nalezneme v kláštereckém zámeckém parku a jedinečně urostlý ve vintířovském zámeckém parku.
Severoamerická střemcha pozdní (Prunus serotina) dosahuje na přirozených stanovištích asi dvojnásobné velikosti než naše domácí střemcha hroznovitá – až 30 metrů. Rozkvétá asi o jeden měsíc později ( odtud její druhový název). K hlavním rozlišovacím znakům patří lesklé, kožovité listy a u starších stromů destičkovitě odlupčivá borka. Na našem území se pěstuje od roku 1865. Lípa plstnatá(Tilia tomentosa) je přirozeně rozšířena v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. Její druhový název je odvozen od bíle plstnaté spodní části listů. Velmi krásné je podzimní zlatožluté zbarvení této lípy.
Dub červený (Quercus rubra) patří sice k všeobecně známým introdukovaným dřevinám, určitě si však naší pozornost zaslouží. Svým krásným rozložitým habitem a výrazným podzimním zbarvením jsou jeho mohutné exempláře ozdobou tohoto parku. Spolu s naším domácím druhem jasanem ztepilým roste ve Smetanových sadech i kultivar severoamerického jasanu pensylvánského se žlutě skvrnitými listy ( Fraxinus pensylvanica cv. Aucubifolia). Na rozdíl od jasanu ztepilého má jasan pensylvánský světle hnědé zimní pupeny, jeho listí se na podzim zbarvuje do žluta a velmi brzo opadává.
Jak již bylo uvedeno v historii o Smetanových sadech v první části, většina dřevin byla vysázena na začátku 20. století. Drobné dosadby byly doplněny kolem roku 1980 a dále jako náhradní výsadby za odumřelé stromy až do dnešní doby. V posledních deseti letech došlo při větrném počasí k více jevům, kdy docházelo k pádům větví, k vývratům stromů nebo k poškození, při kterém bylo nutné poškozený strom pokácet.