Životní situace - potřebuji vyřídit

Domácí násilí

Domácí násilí je způsob chování mezi blízkými lidmi, kteří spolu sdílejí společný domov, kdy jeden z nich uplatňuje moc a kontrolu nad životem druhého. K násilí dochází opakovaně, v soukromí a jeho intenzita se stupňuje.

Nemusí se jednat jen o fyzické násilí, ale i psychické násilí (urážky, ponižování, zesměšňování, vyhrožování, zastrašování…), sexuální násilí (nucení k sexuálním aktivitám, vynucování nepříjemných sexuálních praktik), ekonomické násilí (ekonomická kontrola, nucení k odevzdávání peněz, zákaz chodit do práce) či sociální izolaci (zakazování kontaktů s rodinou, přáteli, kolegy).

Násilí v rodině má negativní dopad i na děti, a to i když nejsou jeho přímým svědkem. Aby nedocházelo k jejich traumatizaci je nutné jim zajistit bezpečí a násilí zastavit.

Osvojení a pěstounská péče

Při osvojení dítěte přijímají manželé či jednotlivci za vlastní právně volné dítě a mají k němu stejná práva i povinnosti, jako by byli jeho rodiči. Osvojitelé se zapíší do rodného listu jako rodiče dítěte a mezi nimi a dítětem vzniká vztah jako mezi biologickými rodiči a vlastními dětmi.

Pěstounská péče je forma náhradní rodinné péče, která je státem finančně podporovaná a kontrolovaná. Do pěstounské péče se svěřují děti, které mají své rodiče, kteří se však o ně z různých důvodů nemohou nebo nechtějí starat. Pěstouni dítěti zajišťují chybějící rodinné prostředí, ale rodiče zůstávají jeho zákonnými zástupci. Pěstoun má právo dítě zastupovat jen v běžných věcech a v zásadních otázkách potřebuje souhlas rodičů nebo soudu. Rodiče mají právo se s dítětem stýkat.

Pěstounská péče na přechodnou dobu je dítěti poskytována po dobu, kdy rodič není schopen péči o dítě zajistit sám, a to například po dobu své hospitalizace, výkonu trestu atd. Dítě je v péči pěstounů na přechodnou dobu do doby, než pominou důvody, pro které jim bylo svěřeno. Nejdéle však po dobu jednoho roku.

O osvojení dítěte, jeho svěření do pěstounské péče nebo do pěstounské péče na přechodnou dobu rozhoduje soud

Rodičovská odpovědnost

Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká jeho zletilostí. Náleží oběma rodičům stejně pokud soud nerozhodl jinak. Manželství rodičů není podmínkou. Rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině.

Rodičovská odpovědnost je souhrnem práv a povinností rodičů při:
Péči o dítě a jeho ochraně, která zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj
Zastupování dítěte - dítě má způsobilost k právním úkonům, které jsou přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti vzhledem k věku; v případech, kdy dítě tuto způsobilost nemá, zastupují ho rodiče, kteří jsou jeho zákonnými zástupci. Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a jakým způsobem. Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou.
Péči o jmění dítěte – rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte
a spravovat ho jako řádní hospodáři.; příjmy z majetku dítěte lze využít pro jeho vlastní výživu (tím však nezaniká zákonná vyživovací povinnost ze strany rodičů) nebo přiměřeně pro potřeby rodiny.
Udržování osobního styku s dítětem
Zajišťování jeho výchovy a vzdělání
Určení místa jeho bydliště

Jestliže jeden z rodičů nežije, není-li znám, není svéprávný v plném rozsahu, popřípadě je rodičovská odpovědnost nebo její výkon pozastaven, omezen nebo je jí rodič zbaven, náleží rodičovská odpovědnost druhému rodiči.

Na výchově dítěte se též podílí manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.

Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče (jedná se o nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volbu vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte).

V případě, že rodiče spolu nežijí a nejsou schopni se dohodnout o úpravě péče o dítě, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak bude každý z rodičů přispívat na jeho výživu.
Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

Vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud rozhodnout o:
Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, pokud rodiči brání ve výkonu rodičovské odpovědnosti závažná okolnost

Omezení rodičovské odpovědnosti nebo jejího výkonu, pokud rodič řádně nevykonává své povinnosti; soud konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které omezení dopadá

Zbavení rodičovské odpovědnosti, pokud rodič výkon své rodičovské odpovědnosti zneužívá nebo ji závažným způsobem zanedbává, popř. dopustil-li se úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu použil své dítě mladší 15 let, nebo spáchal trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud posoudí, nejsou-li to důvody pro zbavení jeho rodičovské odpovědnosti.

Svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu, ústavní výchovy nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc - pokud to vyžaduje zájem dítěte, jehož výchova je vážně ohrožena nebo narušena

Pozastavením, omezením ani zbavením rodičovské odpovědnosti nezaniká vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti.

Rozchod rodičů

Rozchod rodičů je pro dítě stresovou situací, neboť rodiče jsou pro něj jistotou a v jejich přítomnosti se cítí v bezpečí. Dítě pak má strach, úzkost a rozchod rodičů ho nepřímo ovlivňuje i tím, že může zhoršovat výchovné schopnosti rodičů a vztahy mezi dítětem a rodiči. Běžnou reakcí dítěte je smutek, pocit vlastní viny za rozchod/rozvod, poruchy spánku, poruchy soustředění, agresivní zlobení, zdravotní potíže psychosomatického charakteru i zhoršení prospěchu ve škole. Větší děti mohou volit i únikové strategie spojené se záškoláctvím, požívání alkoholu, drog, útěky z domova nebo sebepoškozování.
Pro dítě je rozchod rodičů vždy velkou zátěží a ohrožením jeho existence v materiální, ale zejména v psychosociální rovině. Míra dopadu této zátěže závisí na tom, zda jsou rodiče schopni se v klidu domluvit nebo probíhá dlouhé soudní řízení doprovázené opakovanými konflikty rodičů. To záleží zejména na kompetencích rodičů a jejich schopnosti domluvit se na fungování rozpadlé rodiny v budoucnu. Proto nikdy nezapomínejte na to, že je dítětem obou rodičů a je odpovědností i povinností dospělých chránit dítě, pro které je rozchod rodičů těžkou životní situací.

I když spolu rodiče nežijí, má dítě právo:
- Na kontakt s rodiči, prarodiči a dalšími blízkými lidmi, k nimž má vztah
- Být vyloučeno ze sporů dospělých
- Neposlouchat negativní hodnocení druhého rodiče ani dalších členů rodiny a nebýt nuceno toto hodnocení s nikým sdílet
- Komunikovat s oběma rodiči a dalšími blízkými lidmi
- Mít u sebe věci připomínající druhého rodiče a jiné blízké lidi (fotografie, knihy, hračky…)
- Na bezpečný domov u obou rodičů (včetně vlastního místa na spaní)
- Spolupráci rodičů při předávání mezi dvěma domovy
- Aby lidé, s nimiž je ve styku, nebyli pod vlivem alkoholu nebo jiných drog
- Mít své věci (včetně oblečení, telefonu, …) a užívat je v prostředí obou domovů

I po rozchodu či rozvodu rodičů tedy platí, že dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže.
Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o něj a jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.

Trestná činnost dětí

Kriminalita mládeže zahrnuje protiprávní jednání dětí a mladistvých do věku 18 let (krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy). Děti mladší 15 let nejsou trestně odpovědné. Pokud se však dopustí činu jinak trestného, státní zástupce vždy podává soudu pro mládež návrh na uložení výchovného opatření. Soud poté věc projedná a o návrhu rozhodne. V odůvodněných případech může být přistoupeno až k nařízení ochranné výchovy.

Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě

Týrání, zanedbávání a zneužívání dětí je závažný společenský problém, který ohrožuje zdravý fyzický i psychický vývoj dítěte. Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte je považováno jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé nepřijatelné jednání osoby dítěti blízké (rodiče, vychovatelé…) které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte a v krajním případě může způsobit i jeho smrt.
Jedná se například o:
- Fyzické týrání (tělesné ubližování)
- Psychické týrání (nadávky, opakovaná kritika, ignorování dítěte, podceňování)
- Sexuální zneužívání (bezdotykové, kontaktní)
- Zanedbávání (např. nedostatečná strava, oblečení, lékařská péče, kontakt s vrstevníky)

Důsledky takového zacházení mohou negativně ovlivnit přístup dítěte sama k sobě, k ostatním lidem i okolnímu světu a mohou přetrvávat po celý život.

Výchovné problémy nezletilých

Jako výchovné problémy se označuje nevhodné, rizikové až ohrožující chování dětí, které trvá delší dobu a jehož intenzita se zvyšuje. Při řešení těchto problémů je nezbytné odhalit příčiny tohoto chování a je důležitá intenzivní spolupráce dítěte a jeho rodiny s odborníky.

Mezi výchovné problémy patří například:
- Záškoláctví
- Šikana
- Nerespektování autorit
- Drzé a vulgární chování vůči ostatním
- Slovní a fyzické napadání
- Útěky z domova
- Krádeže v rodině
- Násilí vůči členům rodiny
- Zneužívání návykových látek včetně alkoholu
- Patologické hráčství
- Závadová parta
- Prostituce

Výživné pro nezaopatřené děti

Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Pokud není možné se na výši výživného domluvit, rozhodne na základě návrhu soud. Návrh je oprávněn podat rodič nebo osoba, které bylo dítě soudem svěřeno do péče. Výživné pro děti lze přiznat za dobu nejdéle tří let zpětně od zahájení soudního řízení. Pokud dítě není schopno se samo živit, lze přiznat výživné i po dosažení jeho zletilosti, pokud se připravuje na budoucí povolání v denním studiu.

Pro určení výše výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby dítěte a jeho majetkové poměry, stejně jako schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.


Dlužné výživné
Jako dlužné výživné se označuje jakákoliv měsíční splátka určeného výživného, která nebyla uhrazena, ačkoliv její splatnost vypršela. Pokud k takové situaci dojde, je dobré nejprve kontaktovat povinného rodiče, zda nedošlo k nějakému nedorozumění, a to zejména pokud zatím výživné platil řádně. Pokud však dluh na výživném trvá delší dobu a roste, je vhodné situaci řešit a dlužné výživné vymáhat. Je však nutné mít rozsudek o výživném s vyznačenou doložkou právní mocí (vyznačí ji soud, který rozsudek vydal). S ním se můžete obrátit na exekutora nebo na některou nestátní organizaci, která s vymáháním výživného pomáhá (např. VašeVýživné.cz) či zažádat o soudní výkon rozhodnutí. Za podání návrhu nic neplatíte, náklady exekuce hradí dlužník

Náhradní výživné:
Od 01. července roku 2021 je možné na Úřadu práce ČR požádat o náhradní výživné. Nárok na něj mají samoživitelky a samoživitelé, kteří neplacení výživného aktivně řeší a kvůli dlužnému výživnému podali návrh na exekuci nebo probíhá soudní výkon rozhodnutí.
Výše náhradního výživného se stanovuje na období 4 kalendářních měsíců. Určuje se z rozdílu výše měsíční dávky výživného určené v exekučním řízení a částečného plnění výživného v daném měsíci, nejvýše však ve výši 3 000 Kč měsíčně. Je-li výživné hrazeno jinak než
v pravidelných měsíčních dávkách, stanoví se výše náhradního výživného z měsíčního průměru těchto částek.
Neplnění vyživovací povinnosti ze strany druhého rodiče se ÚP ČR dokládá každé 4 měsíce. Na základě toho lze pobírat náhradní výživné až 24 měsíců. Částku, která byla na dlužném výživném vyplacena bude ÚP ČR po dlužníkovi vymáhat.